Automatizace není o penězích, ale o ochotě se zlepšovat

Jméno Slavoje Musílka je pevně spjaté s automatizací. V posledních letech jako by zmizel ze scény, ale opak je pravdou. Po několikaleté úspěšné misi, kdy ve střední a východní Evropě etabloval kolaborativní robotiku jako běžný standard, se pustil do budování ambiciózního holdingu, který se komplexně zabývá problematikou průmyslové automatizace, a rozvíjí jej prostřednictvím vzájemných synergií mezi různými firmami.

Většina našich čtenářů vás pravděpodobně zná z doby vašeho působení v Universal Robots. Co vás přivedlo k automatizaci?

V roce 1993 jsem dostudoval technickou kybernetiku. Nicméně utekl jsem do IT, protože to byl tenkrát byznys, který frčel. Až do roku 2011 jsem se pohyboval v různých rolích v IT světě a bylo to obrovské dobrodružství. Až potom jsem se vrátil ke kořenům zpátky do automatizace. Nejprve do společnosti Rockwell Automation, později do Universal Robots. Značku UR tenkrát prakticky nikdo v našem regionu neznal, včetně mne. V prvním momentu mne roboty UR nadchly svým designem, říkal jsem si, že je to takový Apple mezi roboty. Nicméně při druhém pohledu mne velmi zaujala celá firemní vize, strategie i fantastická vnitřní kultura firmy, takže jsme se s tehdejším CEO velmi rychle dohodli, opustil jsem svoji „pohodlnou židli“ a nastoupil jako první zaměstnanec Universal Robots v našem regionu. Mojí zodpovědností bylo kompletní vybudování byznysu ve střední a východní Evropě, což se podařilo. Byla to neskutečná jízda, povedlo se postavit skvělý tým lidí, vybudovat dobře fungující strukturu partnerů a vytvořit v podstatě dominantní pozici na trhu kolaborativní robotiky, přestože se v této oblasti začali etablovat i další výrobci. Nicméně těch pět a půl roku byla ohromná zkušenost a zároveň to bylo období velmi tvrdé práce. Novou výzvou se pro mě poté stala možnost budovat a vést Central European Automation Holding, za nímž stojí silný investiční fond Oriens Investment Management, který jako holding spravuje řadu automatizačních firem v Evropě.

Vy jste v podstatě definovali úplně nový trh. Co jste si z prosazování kolaborativní robotiky odnesl?

Asi to, že nic není nemožné. Universal Robots byla první firma, která začala prosazovat kolaborativní robotiku na celosvětové úrovni. Takže ano, vytvořili jsme úplně nový trh. Museli jsme v myslích lidí bořit mýty a schémata, že je robotika drahá, má dlouhou návratnost, vyžaduje drahé odborníky, v podstatě si ji můžou dovolit jenom automobilky nebo velké firmy. Tým lidí, který jsem dal dohromady, odvádí doteď výbornou práci a na trhu už mají koboty jasné místo, ale s těmi bariérami v hlavách lidí bojujeme dodnes. Kolaborativní robotika obrací zaběhnutá klišé vzhůru nohama, představuje rychlou návratnost a vysokou efektivitu i flexibilitu. UR nabídli jednoduché ovládání, které zvládne každý pracovník se základními technickými znalostmi. Naším heslem byla „demokratizace robotiky“, tedy zpřístupnění pro každého, přínos to je především pro malé a střední firmy. Měl jsem možnost se podílet na něčem opravdu zlomovém, kolaborativní robotika nebo kobot byly u nás v roce 2015 v podstatě neznámé pojmy, tři roky poté mluvil o kolaborativní robotice každý, nejen v odborníci v průmyslu, ale slyšel jste o ní v rádiu, televizi a napříč dalšími médii.

Jak rozhodující bylo, že koboty jsou podstatně levnější než průmyslové roboty?

Já myslím, že samotná cena robota není rozhodující, lepší je měřit investici návratností. Cílem firmy není nakoupit si levnou technologii. Cílem firmy je růst, vyrábět více, efektivněji a kvalitněji, soustředit se na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, zvyšovat konkurenceschopnost, o to tady jde. A pokud dosažení těchto cílů koboty, respektive aplikace využívající kolaborativní roboty nebo obecně jakékoli další technologie nabízejí, tak jejich „nákupní cena“ není parametr, který by měl rozhodovat.

Máte dojem, že se od momentu vašeho nástupu do UR nějak posunulo vnímání automatizace?

Myslím si, že ano. Před sedmi, osmi lety firmy řešily otázku, zda automatizovat, nebo ne. To je dnes pasé. Dneska se nikdo neptá „jestli“, ale „jak“. Nejen ve velkých podnicích, ale ve firmách všech velikostí už je jasné, že automatizace je nutností. Řeší se současný a budoucí nedostatek lidí. Potřebujeme rychle a flexibilně přizpůsobovat výrobní kapacity poptávce. Jsou období, kdy potřebujete vyrábět na tři směny a jsou období, kdy je práce podstatně méně. Covid ukázal naši závislost na dodavatelských řetězcích. Každá firma dnes musí být schopna rychle reagovat na aktuální situaci a automatizace nabízí řešení.

Pokud mám firmu a chci ji více automatizovat, jak mi pomůžete přehodnotit procesy a vyčíslit návratnost investice?

Je potřeba začít auditem stávající situace a rozmyslet si, jaké jsou cíle. Pro někoho je cílem eliminace vedlejších nákladů, pro řadu firem to je navýšení kapacity výroby nebo udržení konzistentní kvality výroby, pro jiné to může být flexibilita výrobních procesů. Ve chvíli, kdy si stanovím klíčový problém a mám jasno, co chci automatizací řešit, mohu si přínosy propočítat. Ale neexistuje na to univerzální vzoreček. Zásadně jsem proti tomu, aby se přínos vyčísloval jako ušetřené náklady na zaměstnance, které robot nahradí. Jednak proto, že skutečné přínosy automatizace jsou jinde, ty ušetřené výplaty jsou minoritní. A za druhé jsem vlastně nezažil zákazníka, který by na základě investice do automatizace eliminoval kmenové zaměstnance. Kvůli robotům lidé o práci nepřicházejí.

Přesto se to tak často prezentuje. Jaké jsou v tom vaše zkušenosti?

Pro mě je důležitý aspekt využití lidského potenciálu. Přestože se to často skloňuje, Česká republika podle mého názoru není montovna. Ano, v tuto chvíli stále řada výrobních firem využívá především ruce svých zaměstnanců a podle mě by měly víc využívat jejich hlavu. Práci, kterou může dělat stroj, by měl dělat stroj. Lidé by se měli věnovat činnosti, která plně využije jejich potenciál. Že tu máme nedostatek kvalifikovaných lidí je další klišé. Ne každý potřebuje mít vysokou školu. Ale každý může růst a vzdělávat se, jen mu musí jeho zaměstnavatel dát příležitost. Firmy, které toto dokázaly, si zaměstnance udržely a nabídly jim lepší práci, s vyšší přidanou hodnotou, za lepší peníze.

Pojďme teď k vašemu aktuálnímu angažmá. Jak byste stručně představil CEAH? Co je vaším cílem?

Central European Automation Holding je v našem regionu unikátní projekt. Jeho cílem je vytvořit skupinu firem, které jsou významnými hráči na trhu automatizačních řešení, a společně vytvoří nejsilnější skupinu ve střední a východní Evropě. Aktuálně CEAH sdružuje tři firmy, jednu v ČR a dvě v Maďarsku. U nás je to firma Automa CZ s třicetiletou historií a obrovským renomé, hlavním zaměřením je návrh a stavba automatizačních linek, jednoúčelových strojů a robotických stanic pro zákazníky nejen v Česku, ale v rámci celé Evropy. V Maďarsku jde o firmy Antra ID a Auware Engineering. Antra ID se zabývá zejména dodávkami řešení pro řízení a automatizaci intralogistických procesů. Auware Engineering se primárně věnuje službám s vysokou přidanou hodnotou, často s velkým přesahem do IT. Naším cílem je, aby se nejen portfolia, ale i schopnosti, kapacity a zkušenosti firem maximálně doplňovaly, díky čemuž jsme jako skupina schopni zajistit našim zákazníkům přístup k špičkové expertíze, zkušenostem a řešením, jež pokrývají široké spektrum potřeb. Tento způsob spolupráce mezi našimi firmami se nám podařilo velmi rychle a efektivně rozběhnout, takže úspěšně získáváme a realizujeme zakázky, na které by žádná z těchto firem samostatně nedosáhla. Synergii vnímají a oceňují i dlouhodobí zákazníci našich firem, takže vidíme, že to je správná cesta do budoucna.

U akvizic postupujete podle nějakého klíče? Které oblasti ještě chcete obsadit?

Na to existují tři pohledy. Prvním hodnotíme portfolio služeb a produktů, jak nám zapadá a obohacuje celkový koncept. Druhý pohled je finanční, jaká bude návratnost investice a jak stoupne hodnota skupiny. A za třetí máme zájem o firmy, kde můžeme získat 100% podíl.

Jaký je zájem firem o vstup cizího kapitálu? Pomáhá vám současná nejistota na trhu v akvizicích?

Nejsem si jist, že umím jednoznačně odpovědět. Z toho, co vidím, už jsme jako dodavatelé z covidové krize venku a zdraví hráči jedou na plné obrátky. Konkrétně naše firmy dnes řeší projekty na rok 2024, máme plné kapacity a funguje to skvěle. Jsou ale samozřejmě firmy v našem oboru, kterým se z jakýchkoli důvodů nedaří podle představ, případně jejichž majitelé zvažují „vystoupení z vlaku“.

Takže při pohledu do budoucnosti jste spíš optimista?

Já jsem životní optimista. Můj přístup je úplně jednoduchý: Jediná věc, která je na trhu spravedlivá, je právě samotný trh. Ten je stejný pro všechny firmy, které se na něm pohybují, všichni se musí potýkat se stejnými problémy. Když nám chybí komponenty do stroje, protože je naši dodavatelé neumí z jakýchkoli důvodů dodat včas, naši konkurenti jsou na tom stejně. Když po nás zákazníci chtějí nerealistické termíny, případně se jejich představy o ceně nepotkávají s našimi představami, naši konkurenti jsou na tom stejně. Takže musíme být chytřejší, rychlejší a schopnější než ostatní, a pak vyhráváme. V tom je trh spravedlivý a vlastně nahrává těm, kteří do své práce naplno vloží srdce i hlavu.

Ale co když trh ovlivňují vlivy, které nejsou úplně přirozené? Co politické tlaky na elektromobilitu a podobně?

Na toto téma mám velmi jasný osobní názor. Ale dokážu se na to podívat i čistě profesně. Z pohledu trhu je to směr, kterým se svět pohybuje bez ohledu na náš názor, děje se to, ať chceme, nebo ne. My jsme dodavatelé technologií, řešení a služeb pro naše zákazníky, a i v této situaci máme co nabídnout a samozřejmě pro nás, stejně jako pro naše zákazníky, představuje tato dramatická změna obrovskou příležitost. S našimi zákazníky jsme na jedné lodi a můžeme jim pomoci, aby touto transformací prošli úspěšně. Můžeme si buď stěžovat, nebo v tom najít příležitost pro inovaci. My jdeme tou druhou cestou.

Máte zkušenost s trhy střední a východní Evropy. Liší se podle vás Češi v přístupu k automatizaci výroby vůči okolním zemím?

Ano, každý trh je trochu jiný. Myslím, že český a slovenský trh si je velmi blízký, asi je to díky desetiletím ve společném státu a dlouhou a velmi silnou průmyslovou tradicí. Polský trh je jiný, větší, více diverzifikovaný, jak z pohledu zaměření, tak velikosti firem. Nicméně vnímám v posledních letech velký důraz na modernizaci, automatizaci a související investice, což může do budoucna výrazně posílit konkurenční výhodu polských průmyslových firem minimálně v evropském měřítku. Maďarsko, jak jej dlouhodobě vnímám, je relativně složitý trh, jakoby pomalejší nebo váhavý. Z hlediska automatizace a inovací je perspektivní Slovinsko, což je malá země, ale velmi zaměřená na vysokou přidanou hodnotu. Z neznalosti je mnohými lidmi podceňované třeba Rumunsko nebo například pobaltské státy. Tady všude se do automatizace a inovací masivně investuje.

Je nějaká oblast automatizace, ve které vy vidíte do budoucna opravdu veliký potenciál?

Za mě jednoznačně práce s daty. Sběr a vyhodnocování dat, využití dat k online a automatizovanému řízení a optimalizaci komplexních procesů ve výrobě i logistice pomůže k předvídatelnosti, efektivitě celého procesu a skutečnému prediktivnímu řízení. Když za covidu najednou přestaly fungovat zaběhnuté procesy, jako například stabilní a předvídatelné dodávky materiálu a dílů, firmy na to neuměly reagovat. Bylo to jako ve slavné scénce Kaisera a Lábuse: Čekalo se, jestli přijdou gumičky, a když gumičky nepřišly, vyléval se lák. Práce s daty dokáže přinést inteligenci a výrazně větší efektivitu, to je do budoucna velké téma. Samozřejmě je tu také strojové vidění, umělá inteligence, využití virtuální reality, digitální dvojče, 5G sítě, virtualizace řídicích systémů a spousta dalších témat.

Práce s daty je hlavní myšlenkou Průmyslu 4.0, to je deset let stará věc. Proč to už dávno nefunguje?

Já si myslím, že to je normální vývoj. Až teď má většina firem vybudovanou nějakou infrastrukturní platformu, začíná data sbírat a učí se s nimi pracovat.

Přistupují české firmy k automatizaci a digitalizaci strategicky?

Výrobní firmy velmi dobře vědí, kde je tzv. tlačí bota. Dobře vědí, kde by potřebovaly výrobu nebo procesy zefektivnit, zvýšit flexibilitu, třeba právě automatizací. Co možná posoudit nedovedou, je důležitost, návaznost nebo realizovatelnost jednotlivých kroků. Naši zákazníci mají dobrou představu, jakými místy výroby se zabývat, a my jim pomůžeme navrhnout postup, to je naše role. Navrhneme jim, kde získají největší benefity, jak předcházet problémům. Od výrobních firem, kromě těch největších, nemůžeme čekat, že budou mít ve svých řadách špičkové profesionály na všechny možné oblasti související s automatizací a digitalizací. Ale když mluvím s našimi zákazníky, vidím, že umí pojmenovat problém a oslovují odborníky k jeho řešení.

Máte na stole připravené nějaké další akvizice? A můžete aspoň obecně prozradit, na jaké segmenty se zaměříte v nejbližší budoucnosti?

Bavíme se o dvou směrech: jednak doplnění nebo rozšíření portfolia řešení, služeb, schopností a kapacit ve stávajících oblastech našeho podnikání. Druhý potenciál k růstu vidím v možných akvizicích firem, které jsou zaměřené na průmyslové segmenty a typy zákazníků, na které se naše stávající firmy primárně nezaměřovaly. Určitě to ale není překvapivé, trh automatizace a digitalizace se rozšiřuje do mnoha zajímavých oblastí a my chceme být u toho.

Foto: Archiv Slavoje Musílka / Universal Robots