O fraktálech se velmi často hovoří a ještě častěji pozorujeme jejich bizardní tvary dané především členitostí jejich hranice. Pro nás je proto podstatné tuto členitost ohodnotit. Pokud bychom chtěli popsat fraktální útvar pomocí Euklidovy geometrie, pak bychom museli sestavit poměrně složitou a nepřehlednou rovnici. Tento problém při použití fraktální geometrie odpadá. Složitost popisu není jedinou vlastností, kterou se od sebe obě geometrie liší. Tou další je dimenze objektu. V klasické geometrii se můžeme setkat s různým množstvím dimenzí, nulou počínaje a nekonečnem konče. V reálném životě se setkáváme s dimenzí 0 (bod), dimenzí 1 (čára), dimenzí 2 (plocha) nebo dimenzí 3 (objem). Všechny tyto dimenze jsou celočíselné. U fraktální geometrie tomu tak není, zde se můžeme setkat s dimenzí neceločíselnou. Fraktální dimenze však může nabývat i celočíselných hodnot, čímž přechází v dimenzi euklidovskou. Uplynulo již více než 30 let od vydání knihy B. B. Mandelbrota The Fractal Geometry of Nature (Fraktální geometrie přírody), ve které poprvé představil svět fraktálů v plné kráse. Tento původem polský matematik dokázal propojit zdánlivě nesouvisející výsledky mnoha matematiků se svými vlastními pozorováními. Mandelbrot nadefinoval fraktály jako objekty, které mají fraktální (tedy zlomkovou) dimenzi ostře větší než dimenzi topologickou a právě dimenze je při zkoumání fraktálů ústředním pojmem (jak dimenze topologická, tak i dimenze fraktální někdy také nazývaná dimenze Hausdorffova podle německého profesora Felixe Hausdorffa). Fraktální geometrii lze spatřit nejen v geometrických vzorech okolního světa, ale lze ji vystopovat i v chaotických atraktorech, ve zpracování obrazu, řízení technologických procesů apod. Typickou vlastností fraktálů je, že na ně nelze aplikovat běžné matematické poučky a vzorce. Na druhou stranu se některé výpočty mohou zjednodušit. Například vyjadřujeme-li určité vlastnosti dynamických systémů. Zejména fraktální dimenze se hojně využívá při zkoumání jakékoliv fraktální struktury či k predikci chování dynamického systému. Především tomuto tématu se budeme v tomto článku věnovat.

Pro řešení konceptu sledování a ovládání jednotlivých strojů nabízí společnost Siemens kompletní spektrum ovládacích panelů, které jsou nedílnou součástí řídicího systému založeného na komponentách značky Siemens. Cílem je dodávat nejen jednotlivé komponenty, ale hlavně funkční řešení celého řídicího systému, kde spolu jednotlivé komponenty bezproblémově spolupracují, pomocí společného programového nástroje je možné celý systém konfigurovat a data pro celý systém jsou uložena na jednom místě. Velký důraz je přitom kladen na rychlou diagnostiku závady. Tyto zásady společnost Siemens úspěšně prosazuje již několik let v uceleném konceptu Plně integrované automatizace (Totally Integrated Automation – TIA). Ovládací panely jsou rozděleny do kategorií podle náročnosti úloh, které jsou schopné realizovat.

Autorský zákon taxativním způsobem uvádí jednotlivá omezení autorského práva. Zákon stanoví tzv. volné užití autorského díla, které se nepovažuje za užití díla dle autorského zákona a užití autorského díla bez souhlasu autora autorského díla a bez zaplacení odměny, tzv. bezúplatnou zákonnou licenci. Tato omezení musí autor strpět.