Matematické postupy, rovnice, metody ekonomického, politického či soudního rozhodování a v neposlední řadě i algoritmy nelze podle evropské tradice patentovat. Objevitel je může libovolně použít bez nutnosti kontrolovat, zda je prvním, kdo s nápadem přišel. Vědci většinou objevy publikují v zájmu urychlení výzkumu či doložení nákladů vynaložených na výzkum (např. v rámci grantu).

Hmotné vynálezy naopak v Evropě patentovatelné jsou. Systém patentů, který se vyvinul z feudálních privilegií, představuje společenskou dohodu mezi vynálezcem a společností. Vynálezce při podávání patentu zveřejní svůj vynález tak, aby podstata vynálezu byla zřejmá a nebyla v budoucnosti zapomenuta. Na oplátku získá exkluzivní právo (monopol) požadovat od ostatních po určitou dobu platby za právo vynález používat, a to i v případě, kdy na stejnou věc přijdou nezávisle.

Za patentovatelnost softwaru se staví převážně velké nadnárodní firmy, které mají dostatek financí na vleklé patentové spory v americkém stylu. Opačný postoj zaujímají neziskové organizace zastřešující střední a malé evropské firmy i jednotlivé programátory (ffii.org, u nás ffii.cz). Ti nemají prostředky na analýzu tisíců nových patentů podaných každý rok, které se snaží obsadit velmi obecnými a často mlhavými formulacemi co největší oblast v prostoru světa jedniček a nul.

Hlavním argumentem zastánců patentů je podpora vývoje. Patenty se ale v této oblasti stávají i velkou brzdou, neboť vytvářejí bariéry např. při zavádění nových datových formátů. Navíc ani efektivně neochraňují prostředky investované do tvorby softwaru – ty totiž z největší části tvoří přímo náklady na programování jako takové, nikoliv na nalézání nových převratných postupů.

V Evropě nyní probíhá zákulisní boj o změnu tradičního rozdělení hmotných a nehmotných výsledků vývoje a bádání. Již před lety začal Evropský patentový úřad (EPO) v rozporu se zněním zákonů udělovat patenty i na inovace založené na čistě softwarových a algoritmických vylepšeních. Poté byl pověřen přípravou směrnice pro harmonizaci patentové praxe v EU. Výsledný návrh z pera EPO a Evropské komise předjímanou cestu patentovatelnosti potvrzoval.

Rada ministrů se za tento návrh postavila (zároveň se objevily zprávy o nátlaku velkých firem na vlády některých členských zemí) a přes ostrou kritiku Evropského parlamentu (EP) i odborné veřejnosti smetla ze stolu odhlasované parlamentní připomínky. Tuto verzi, již mnozí europoslanci neoficiálně označují za „legislativní zmetek desetiletí“, rada prosazuje i za cenu porušování vlastního jednacího řádu a formálního kličkování. O osudu direktivy rozhodne druhé čtení v EP, které však může mít vliv pouze při jednotném postoji výrazné většiny europoslanců.