Úvod

Na otázku, čím se liší špičkové podniky nabízející logistické služby od těch méně úspěšných, dala jednoznačnou odpověď celoevropská studie, provedená v letech 1998/99 Evropskou logistickou asociací (ELA) a německou poradenskou firmou A. T. Kearney [1]: Pouze tím, že své úspěšné logistické systémy řídí podle nových cílových kritérií. Dnes již nelze ke stanovení úspěšnosti podniků působících v logistických službách použít v minulosti používaných klasických kritérií, jako jsou náklady, čas a jakost. Důvod je prostý: v těchto kritériích už žádný podnik nemůže dosáhnout podstatného zlepšení.

Doba velkých skoků už minula. Příčinou je velký pokles cen v dopravě (1992) a také fakt, že se místa, kde dochází k tvorbě hodnoty (výrobní podniky), podstatně vzdálila od míst spotřeby, kde se tyto hodnoty mění zpět ve finance. Se vznikem celosvětových sítí výroby a odbytu se začaly zavádět logistické sítě, což vede k dělbě práce. Tím se však vylučují i možnosti dramatického snížení cen logistických služeb. Novými měřítky úspěchu se stávají

• agilnost podniku,
• schopnost jeho rychlé reakce na přání zákazníka,
• štíhlost podniku.

Agilnost se projevuje tím, že se podnik v případě potřeby dokáže rychle restrukturovat a přizpůsobit změněným tržním podmínkám. Nejlépe jsou na tom zřejmě ?virtuální? podniky, které nemají vlastní výrobní zařízení a úspěšně se zabývají nehmotnou organizační či servisní činností. Rychlá reakce je vlastní podnikům, které mají pružné, ovladatelné řetězce tvorby hodnot, štíhlý management a administrativu a co nejnižší zásoby zboží ve skladech.

Základní principy logistiky

Výše zmíněné nevýrobní (virtuální) organizace tvoří samostatnou skupinu v základním dělení logistiky, označovanou jako logistický podnik. Je to podnik, který vykonává operace (služby [2]) logistického charakteru za organizace výrobní či obchodní. Jde především o skladování, dopravu, kompletaci, balení a mnoho dalších operací při realizaci materiálového toku mezi dodavatelem a zákazníkem, jak na straně vstupu, tak i na straně výstupu z výrobního podniku. Logistický podnik neprovádí následující operace ? nevyrábí a neprodává.

Základní principy logistiky lze však použít i ve výrobních podnicích, kde je dokonce vhodné povýšit základní smysl logistiky mezi nové metody řízení, dokonce pracovat s logistikou jako filozofií řízení. ELA definuje logistiku jako organizaci, plánování, řízení a výkon toků zboží, vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích [3]. Logistický systém se musí postarat o to, aby byly k dispozici správné zboží či služba se správnou kvalitou, u správného zákazníka, ve správném množství, na správném místě, ve správném okamžiku, a to s vynaložením přiměřených nákladů (jinými slovy za správnou cenu) [4] Těchto 7×S (v anglosaské literatuře označované jako Seven Rs) vyjadřuje komplexně význam logistiky.

Na základě podrobného rozboru obou těchto definic lze přesně specifikovat základní cíle logistiky:

• splnění přání zákazníka (prioritní),
• minimalizace celkových nákladů (sekundární).

Podnik vyrábějící určitý výrobek plní zcela jednoznačně přání zákazníka. Nevyrábí přece proto, že má k tomu všechny předpoklady (profesní, technickou i kapitálovou zdatnost).  Již v roce 1986 uvedli Bowersox, Closs a Helferich jedno ze tří základních pojetí služby ? služba jako filozofie řízení [5].

Podniková logistika

Logistika se člení na makrologistiku, mikrologistiku a již zmiňovaný logistický podnik. Není účelem článku se zabývat náplní jednotlivých skupin. Věnujme pozornost výhradně mikrologistice. Podle [6] je možné ztotožňovat mikrologistiku s podnikovou logistikou. Podniková logistika [2] je definována jako oblast účelových aplikací logistického přístupu vycházejících z bezprostředních potřeb a zájmů konkrétních podniků, zahrnujících zpravidla vnitropodnikové i vnější hmotné a informační toky.

Je nutné přitom upozornit, že veškeré toky začínají a končí u finálního zákázníka. Toky přitom mohou procházet několika dodavatelskými, odběratelskými a obchodními organizacemi. S ohledem na životní prostředí, musí dnes logistika stále častěji řešit i zpětné materiálové toky (likvidaci fyzicky nebo morálně zastaralého výrobku na jedné straně, na druhé straně likvidaci či zpětné využití obalů).

Podívejme se nyní podrobněji na uplatnění logistiky ve výrobní podniku. Bývá zvykem dělit logistiku do tří základních oblastí činnosti výrobního podniku:

• vstup materiálu do výrobního podniku, nákupní (zásobovací) logistika
• tvorba výrobku, vnitropodniková logistika,
• výstup materiálu a informací z výrobního podniku, logistika distribuce.

Bohužel striktní rozdělení podnikové logistiky na tyto základní (samostatné) oblasti přináší mnoho problémů. Logistika jako disciplína (věda, teorie či filozofie řízení) je jen a jen jediná a je ji nutné chápat v co nejširším měřítku [3].

Zásady implementace logistiky do výrobního podniku

Pro úspěšné zavedení logistiky do jakékoli výrobního podniku je vhodné řídit se následujícími zásadami [10] (v uvedeném pořadí), které je možné rozpracovat do podrobnějších pokynů.

První zásadou je vyškolit vrcholový management počínaje generálním ředitelem, neboť není přípustné, aby nechápal základní pravidla logistiky. Je podstatné, aby se jimi  řídil a prosazoval je v rámci svých pravomocí. Chybou je, že na školení o logistice jsou vrcholovými manažery vysíláni pouze pracovníci střední úrovně řízení zastávající funkci logistika.

Za druhé je nutné vypracovat (nebo změnit) strategii výrobního podniku. Mnoho výrobních podniků má strategii vypracovanou již před několika lety a ještě více jich ji nemá zpracovanou vůbec. Má-li logistický systém  pomáhat plnění cílů výrobního podniku [2 a 8], musí jeho implementace vycházet z globální strategie. Strategie výrobního podniku se sestavují na pět až 50 let (protagonisty dlouhodobé strategie jsou podniky v Japonsku), což však neznamená, že se po celou tuto dobu nemění [9]. Tak, jak se vyvíjí výrobní podnik, jeho blízké i vzdálené okolí a další složky ovlivňující strategii, se musí pravidelně vyvíjet (upravovat) i jeho strategie.

Třetí zásadou je ještě před implementací logistického řízení prověřit současný informační systém podniku a provést podrobnou analýzu informačního toku. Stále ještě si některé výrobní podniky vytvářejí pro jednot­ livé úseky činnosti oddělené informační systémy, které mezi sebou velmi obtížně komunikují. Tvorbu těchto systémů v mnoha případech provádějí vlastními pracovníky, kteří přes svou vysokou kvalifikaci nemohou konkurovat dodavatelům integrovaných informačních systémů, bez nichž nelze logistiku úspěšně implementovat.

Logistický systém je třeba provádět postupně s cílem dosáhnout kompletního řešení. Při zavádění je třeba postupovat v následujících etapách [10]:

• implementace logistického systému na straně výstupů z výrobního podniku, odbyt, distribuce (nutný styk s odběratelem, se zákazníkem, prioritní informace pro celý chod výrobního podniku),
• implementace logistického systému na straně vstupů, nákup, zásobování,
• integrace  zásad logistiky do celého materiálového a informačního toku ve výrobním podniku,
• optimalizace veškerých toků v podniku.

První tři etapy se musí provádět se zaměřením na celkovou implementaci logistiky do výrobního podniku. Není vhodné jednotlivé etapy striktně oddělovat, ale je třeba dodržet uvedené pořadí.

Poslední zásadou je dbát o to, aby implementace logistického systému vedla ke zvýšení flexibility výrobního podniku. Jak již bylo výše uvedeno, prioritním cílem logistiky je splnění přání zákazníka. Jak hodnotit tuto službu? Zajímavý rozbor hodnocení služby (kvality v distribuční logistice) je uveden v časopise Logistika, z kterého je patrné, že ze 40 charakteristik kvality distribuční logistiky se na prvních deseti místech umístilo pět charakteristik vztahujících se rychlosti reakce (přeneseně k času) [11].

Ze zkušeností vyplývá, že více než 90% českých výrobních podniků se při rozhodování řídí spíše výší nákladů než dosahovanou flexibilitou. Většinou se ptají, jaké náklady zavedením logistiky uspoří. Jen velmi málo se při zavádění určitého opatření točí diskuse kolem zkvalitnění poskytované služby či zvýšení počtu nových zákazníků. Management podniku často nemá úplný přehled o úspěšnosti plnění požadavků svých zákazníků, protože nevyžaduje důsledně seznam (včetně telefonických dotazů s negativní odpovědí) nesplněných přání individuálního zákazníka. Vedoucí odbytových oddělení se v mnoha případech honosí vysokou úspěšností plnění přání zákazníka. Vysoké procento ovšem vzniká jen na základě došlých (v mnoha případech předem telefonicky schválených) objednávek.

Závěr

Z uvedených zásad je patrné, že implementací logistického systému se musí ve výrobním podniku změnit celý způsob řízení, což se projeví nejen v řízení materiálových a informačních toků, ale i v celém organizačním schématu výrobního podniku (včetně vý­voje výrobku, personální práce apod.) [12 a 13].

Logistiku je tedy nutné chápat jako filozofii řízení. Z tohoto pohledu jde o řízení materiálového, informačního i finančního toku s ohledem na co nejrychlejší splnění požadavků finálního zákazníka v prvé řadě a s ohledem na nutnou tvorbu zisku v celém toku materiálu v druhé řadě. Ke splnění požadovaných potřeb finálního zákazníka je nutné napomoci již při vývoji výrobku, výběrem vhodného dodavatele, odpovídajícím způsobem řízení vlastní realizace přání zákazníka (při výrobě výrobku), vhodným přemístěním požadovaného výrobku k finálnímu (konečnému) zákazníkovi a v neposlední řadě i zajištěním likvidace obalu a morálně i fyzicky zastaralého výrobku.